Tokyo City Atlas: A Bilingual Guide

Zapomeňme na chvíli na moderní GPS, chytré telefony, on-line mapy a atlasy a pojďme si představit papírový atlas Tokia, který by neměl chybět nikomu, kdo se vydá do džungle tohoto dvanáctimilionového velkoměsta.

Tokyo City Atlas je brožurka formátu A5 o 124 stranách. Atlas nabízí Tokio v měřítku 1:28000. V těchto jednotlivých mapových listech jsou pak vyznačeny oblasti, které odkazují na další stránky v podrobnějším měřítku 1:8000. Výhodou atlasu je zejména jeho dvojjazyčnost. Tedy názvy hlavních tříd, stanic dráhy a metra, parků, státních budov a sídel velikých korporací jsou kromě japonštiny uvedeny i v angličtině. Atlas je navíc doplněn rejstříkem, obsahujícím více než tří tisíce takových míst.

Zvláště u větších železničních stanic s mnoha východy jsou tyto v mapách velice dobře zachyceny. Součástí je též schéma dráhy a metra. Tato schémata však rychle stárnou, takže je lepší stáhnou si aktuální verze z webu dopravních společností. Atlas samotný se dočkal již třetího vydání a to v prosinci 2004, takže se již jistě rýsuje i čtvrté vydání. Přesto tento papírový pomocník dobře poslouží jak k plánování tras v pohodlí domova, tak při orientaci v terénu.
A před cestou do města jej můžete vhodně zkombinovat s on-line mapami. O těch někdy příště.

Okolí stanice Šindžuku (Shinjuku, 新宿区). Na horním snímku v měřítku 1:28000, dole 1:8000.
V této oblasti se mírně stranou od mnoha mrakodrapů nachází i Park Hyatt Tokyo Hotel, známý z filmu Ztraceno v překladu (Lost in Translation).

Tokyo City Atlas: A Bilingual Guide, vydalo nakladatelství Kodansha International, ISBN: 4-7700-2503-3

Atlas má doporučenou maloobchodní cenu 24 USD, na Amazon.com stál v době psaní příspěvku 16,32 USD. V Česku jej nabízí e-shop firmy Musica Bona za 590,- Kč , dodací lhůta tohoto dovozce by měla být 2 - 3 týdny. Rozhodně se nespoléhejte na to, že atlas zakoupíte až na místě v běžném japonském knihkupectví.

Jak si vybrat pro let do Tokia (a nejen tam) sedadlo

Pokud poletíte do Japonska z Evropy bez mezipřistání někde v Asii, zcela jistě poletíte větším letadlem, navrženým pro dálkové lety. Takže i ti, kdo vědí z létání po Evropě jaké sedadlo jim vyhovuje (tím nemyslím jen volba ulička/okénko), patrně usednou do letadla, které ještě zevnitř nepoznali. Navíc na mnohem delší dobu. Letadla přistávající v Tokiu na letišti Narita bývají z těch největších, které evropské letecké společnosti mají k dispozici a i naplněnost letů je velká. A jen tak na okraj - naše ČSA do Tokia vůbec nelétají a Tokio s Prahou nemá v tuto chvíli žádné přímé letecké spojení.

Výborným pomocníkem pro výběr místa v letadle je web www.seatguru.com. Do Tokia na letiště Narita jsem letěl s leteckou společností SAS Airbusem A340-300 a to z Kodaně (Copenhagen) a prodejce letenky (GTS International) mi umožnil zvolit si sedadlo pro cestu tam i zpět. Měl jsem připravených pár možností, získaných právě díky webu SeatGuru. Na let Praha - Kodaň a Kodaň - Praha, který byl součástí cesty a také od SAS, jsem si sice místo vybrat nemohl, ale co, příští "stanici" jsem přece vystupoval ;-). Na tomto letu bylo více sedadel prázdných než obsazených a v Kodani jsme stejně přistáli krátce po té, co jsme se v Ruzyni odlepili ze země.

Let z Kodaně do Tokia byl oproti tomu téměř plný. Volné ale zůstalo sedadlo vedle mě (výhodné např. pro odložení časopisů). Jelikož mám několik centimetrů přes 190, chtěl jsem mít ten půlden cesty prostor pro nohy. Nakonec jsem si podle SeatGuru vybral místo 31B. Mělo zdaleka nejvíce místa pro nohy, dokonce i více, než mají sedadla v business class. Šlo totiž o jakousi první řadu s více než metrovou mezerou mezi sedadlem a stěnou toalety. Nevýhodou tohoto místa byly právě blízko umístěné toalety. Drtivou převahu však měli na palubě Japonci, ti se chovali slušně a tiše, protahovat své menší postavy ani moc nechtěli, takže jejich courání sem a tam ani moc nerušilo. Trochu větším problémem byla mírná zima na nohy, jelikož místo bylo velice blízko nouzovému východu. Jelikož si palubní personál byl tohoto vědom, vyfasoval jsem navíc jednu deku a měl i častější nabídku alkoholu pro zahřátí. Ale nebylo to zas tak hrozné, žádné rampouchy mezi prsty jsem po přistání nenašel. Navíc při vzletu a přistání naproti mně usedl na sklápěcí sedádlo stevard, takže se naskytla chvíle pro nikým nerušenou konverzaci. Třeba o tom, zda někdy otvíral nouzové dveře, poblíž kterých jsme seděli a které měl na starost v případě, že přistání nedopadne hladce. Jasně, že je otevíral - naštěstí jen při cvičeních.

Ale abych nenadržoval jen SeatGuru, dalším webem, kde si můžete před cestou udělat přehled o tom, jak dobré místo jste dostali či si nějaké předvybrat je
Seat Expert. A pokuď nejste godzillího vzrůstu a je vám zcela jedno, kde budete sedět, ale zato třeba více dáte na jídelníček, tak pro vás mám také jeden tip - AirlineMeals.net. Najdete tam recenze jídel z jednotlivých letů, samozřejmě doplněné fotografiemi.